fbpx

For Honor

PC PS4 Xbox One
Sledovat
6

Dá se

Gamescom 2016: Dojmy z For Honor

Jaké byly naše dojmy ze středověké nekompromisní řežby?

Stále máme v hlavách první představení For Honor na loňské ubisoftí konferenci v Los Angeles. Vousatý chlapík o holi, jako kdyby vypadl z castingu Game of Thrones, vášnivě mluví o kráse a drsnosti středověkých soubojů a slibuje novinářskému publiku uspokojivý pocit z nekompromisní řežby mezi hráči. Uběhl rok a my jsme si For Honor mohli zkusit na vlastní (či spíše cizí) gamepady. Hle, ten chlapík fakt nekecal. Více ve čtyřdojmech níže.


Holda

Ke konzolím nás uvedla milá a krásná Němka, v tomto státě velice nevídaná věc. Na začátku se nám snažila objasnit ovládání a hlavní cíle For Honor, což skoro ani nebylo třeba – hra jako taková měla krátký, ale dostačující tutorial.

Rychle jsme se naučili základní herní principy, které jsme v tomto demu potřebovali, například jak se správně a efektivně krýt či jaký útok v danou chvíli použít. Po dokončení této lekce pro začátečníky jsme se do toho vrhli na plno proti čtyřem protivníkům. Cílem módu bylo obsadit a udržet tři na mapě vyznačené body. Bojovalo se hlavně o ten prostřední, kde byli navíc boti. Hlavní roli ale pořád hráli hráči – šermířské souboje se zdály na první pohled složité a oproti tutorialu celkem rychlé. Nicméně po prvních šarvátkách se člověk přizpůsobil a postupně útoky i bloky dostal do ruky.

Když se vám podaří obsadit všechny tři body, tak se soupeři už nemohou oživovat. Pokud tedy zabijete všechny čtyři protihráče, hra končí. Při hraní záleží hlavně na komunikaci v týmu. My měli tu výhodu, že jsme se navzájem znali, mluvili stejným jazykem a neměli problém rozdělit si nutné úkoly. For Honor za mě určitě splnil to, co jsem očekával, a má určitě co nabídnout. Řekněte svým protějškům, že For Honor bude ten pravý valentýnský dárek.


Michal

Perfektně vyladěné souboje muže proti muži? Kdy že to má vyjít? Největším problémem For Honor je, že si na něj počkáme až do února příštího roku. Z atmosféry For Honor prýští testosteron ve vysoké míře a ze soubojů 4v4 kořeněných spoustou spawnujících se pěšáků začnou růst vousy i desetiletým dětem.

Tři classy s odlišnými vlastnostmi nabízejí dostatek možností pro taktizování při obsazování záchytných bodů. Je libo rytíře v těžkém brnění se zdrcujícími útoky nebo rychlého samuraje, kterým svým protivníkům nedá ani centimetr herní plochy zadarmo? Přesně to nabídne For Honor. Soubojový systém není tak komplikovaný, aby kazil zážitek z boje tělo na tělo, ale zároveň se nejedná o zběsilé mačkání tlačítek na gamepadu.

For Honor na první pohled vypadá jako chaotická řežba, po bližším zkoumání ale zjistíte, že nevyhrávají silnější, ale ti rozvážnější. Důraz na kooperaci čtyř hráčů poznáte v momentě, kdy si váš tým honí ego na slabých botech, zatímco protivník sbírá body na obsazování záchytných bodů. For Honor zkrátka posadil laťku středověkých hacknslash her zatraceně vysoko a těžko bude hledat konkurenta.


Tran

For Honor jsem od oznámení vnímal spíše jako osekanou a arkádovější verzi Chivalry či War of the Roses, kde se ze záhadného důvodu rubou mezi sebou samurajové, rytíři a vikingové. Stačilo však strávit čtvrt hodiny ve hře, aby mě For Honor přesvědčil, že v ubisoftím portfoliu nebude hrát třetí housle v koutku koncertní haly.

Za zdánlivě bezduchou řežbou se totiž skrývá sice jednoduchý, ale důmyslně navržený systém krytí a úderů, který se mi dostal do ruky během prvních několika minut. Bylo to třeba, chvilku po osahání základních herních mechanik jsme se s kolegy ocitl na bojišti a na kochání se středověkým hradem nebyl čas.

Zprvu jsme v multikulturním složení samuraj-viking-rytíř chvilku mlátili do počítačem ovládaných NPC, než jsme si uvědomili, že cesta k vítězství vede přes organizované útoky na klíčové body a eliminaci protihráčů. Němečtí návštěvníci Gamescomu bojovali sice statečně, ale synchronizované facky redaktorů Battleforce neměli šanci ustát. Důraz na týmovou spolupráci byl více než zřejmý.

Z For Honor se může vyklubat nečekaný hit. Obavy mám pouze z nedostatku pestřejšího obsahu – přestože jde z mého pohledu k kvalitní a zábavnou řezničinu, pár módů s tak jednoduchými mechanismy hru rozhodně nadlouho neuživí.

Tomáš

Nejsem příznivcem gamepadů, ale když si mám zahrát něco jako For Honor, přece si nebudu stěžovat. Svižnost a místy i zmatečnost hry skvěle přidávala na atmosféře reálných středověkých bojů, ve kterých člověk opravdu nevěděl, odkud přijde rána. Soubojový systém byl ze začátku hodně složitý, ale jakmile se mi podařilo si na něj zvyknout, začal být naopak intuitivní.

Všechny články z Gamescomu 2016 najdete zde!

Zdroj:

Vlastní

Individuum s oblibou v indie hrách jakéhokoliv žánru. Dobrý příběh vykompenzuje chyby v hratelnosti.