Hatred Recenze

O Hatred, pravděpodobně nejkontroverznějším titulu tohoto roku, jste již jistě slyšeli. Mediální zájem byl obrovský, jedná se ale o dobrou hru?

V té době jsme se o plánovaném Hatred dočetli i na běžných novinkových portálech, které se běžně zajímají o podplacené české politiky a hromadné vraždy na Dálném východě. Samozřejmě se nedalo ani čekat nic jiného než hluboké pohoršení, které hra přinesla všem tamějším redaktorům.

Ptáte se, co je na Hatred tak kontroverzního? Všechno. Audio nás krmí křikem stovek umírajících a zvuky střelby z automatické pušky, sem tam se objeví nějaká ta temná a morbidního hláška. Videozpracování nám zase nabízí vraždy v relativně vysokém detailu. A samotná myšlenka hry? Zabijte co nejvíc nevinných, než vás policie dostane. Ano, nevinných.

Pokud jste minuli náš livestream, můžete se podívat výše. 


Guns don’t kill people. I do.

Ve hře se vtělíme do neznámého psychopata, představeného jen jako „Antagonista“, který je absolutně zhrzen svým životem a existencí lidstva jako takového. Takže nas*aně vyjde do ulic s AKčkem v rukou a začne střílet do všeho, co se hýbe.

Jedna z prvních věcí, kterou ve hře uvidíte, je hlavní menu se skromnou nabídkou nastavení. Mezi nimi jsem našel (pro mě poněkud překvapivě) i český překlad hry. Dobrá, se zvědavým úsměvem jsem si ho nastavil a blaženě spustil novou hru na střední obtížnost.

Pro začátek jsem si nechal spustit tutoriál, abych tak nějak věděl, jakými tlačítky můžu konečně pozabíjet pár těch lidských štítů, jak hlavní postava nazývá policejní složky či lidi. Nebo přebytečné červy, opět slovy našeho Antagonisty.

hatred poprava 2

To je on, nikoliv však malý slon, a rozhodně se neučí na trombón.


Již během tutoriálu se mi povedlo se asi osmkrát ztratit, přičemž jsem si nebyl jistý, co mám vlastně dělat. Mimo ztrátu mé černě oděné postavy s černými vlasy na černém pozadí (wow, just wow), jsem také přepnul zpět na anglický překlad. Čeština je sice krásný jazyk, ale překladatelské perličky jako „stiskni G khozen grantu ve směru zaměřovacho křže“ mě prostě odradily.

Po dokončení tutoriálu se vám spustí kratičká úvodní sekvence, v níž nám Antagonista jednak oznámí, že není důležité, kdo je, ale co chce udělat, jednak poodhalí svou vnitřní pohnutku, která ho k zabíjení vede – pohrdá veškerým lidským životem a rozhodl se ho ukončit.

Během svého monologu si nabije AKčko, zastrká granáty, náhradní zásobníky, nůž, který však nefiguruje jako vámi ovladatelná zbraň, a vyjde ven do poklidné noční ulice. A odstartuje peklo.

hatred najdi sám sebe

Občas jsem měl problém najít sám sebe. Z Hatred se stal takový pixelhunting.


Když emo nálada nestačí

Zatímco nočním vzduchem sviští vaše kulky, které náhodně sypete do pobíhajících a zmatkujících kolemjdoucích, místní policejní stanice je na nohou. Lidské štíty, jak jim naše hlavní postava s oblibou říká, jsou to jediné, co bude stát mezi vámi a absolutní genocidou lidstva. S tím, jak vám po desítkách přibývají zářezy na pažbě vaší zbraně, zvyšuje se i odpor, který vám je ze strany policistů kladen.

Vy s pistolí, oni s brokovnicí. Vy s automatem, oni se SWAT týmy. Vy s plamenometem, a vrhne se na vás armáda v obrněných vozidlech Humvee. Spolu s příchodem policie si začínáte uvědomovat první nedodělky a chyby v umělé inteligence vašich nepřátel.

V černobíle laděném prostředí jen těžko rozeznáte postavu v černém oblečení a černé neprůstřelné vestě (a s těžko rozeznatelným nápisem SWAT na zádech), která se do vás zrovna chystá vysypat zásobník.

hatred nelítostný masakr 1

Ač se to nezdá, není zde problém zhebnout rukou zákona, hra vás nijak nešetří.


Ačkoliv policie by teoreticky měla být na té dobré straně, pro kulku do civilistů či rovnou do vlastních řad nejde vůbec daleko. Že mezi vámi a policistou stojí nemalá skupina lidí? Není problém, civilisty si rozdělíte padesát na padesát a pak si to vyřídíte mezi sebou. Zabitím takového policisty pak vlastně uděláte dobrý skutek, že ano.

Když poprvé vstoupíte do prvního patra jakékoliv budovy, zažijete pravděpodobně další, velice zajímavou chybu ve hře. Alespoň za předpokladu, že máte za zadkem pár strážců zákona, lačnících po vaší smrti, ne však natolik, aby se za vámi do prvního patra domu vydali.

Místo toho si radši stopnou někam do přízemí a začnou slepě střílet před sebe přibližně do místa, kde stojíte vy. Jen o tři metry výše.

hatred nelítostný masakr 2

Moc tu toho nezbylo.


O pečených civilistech a temně laděné grafice

Během hry vás bude provázet dostatečný arzenál zbraní, přičemž těch střelných můžete mít najednou u sebe maximálně tři, k vínku dostanete výbušné a oslepující granáty a sem tam seženete i molotov. Ze začátku si však budete muset vystačit s pár zásobníky do kalacha, který ale stejně brzy zahodíte, a s pistolí.

Na civilisty a základní ochránce zákona vám postačí, proti SWAT týmům už je ale dosti nepraktická. Brzy však dostanete do rukou brokovnici, na blízko páchající úctyhodnou zkázu, a samopal, skvěle fungující proti silnějším nepřátelům. Abyste nebyli smutní, tak vám vývojáři na mapu pohodili i pár neprůstřelných vest, jako bonus.

hatred poprava 3

Popravami si doplňujete respawn pointy. Po chvilce se začnou opakovat.


Ani vaše emopostava nemá neomezené množství životů – vlastně vám ubývají celkem rychle, obzvlášť když se nepřátelům povede vás obklíčit. V takovém případě je nejlepší si nehrát na hrdinu (všimněte si té ironie v této větě), vzít nohy na ramena a jít si sehnat životy.

Jak? Pomocí všemi tak nenáviděných a „strašně nechutných“ poprav. Dodělávání umírajících je v celé hře jediným způsobem, jak si doplňovat životy. Takže pokud jste si hru chtěli zkusit s tím, že nebudete popravovat, zklamu vás.

V Hatred se dočkáme i nečekaného. Policejní vozidla plus pár dalších se dají ovládat. Tedy… to je poměrně sporné, protože jízdní model je vlastně tak strašný, že se o ovládání nedá pomalu mluvit. Když už jsme u toho, ještě bych zmínil ovládání samotné hlavní postavy, …

hatred najdi sám sebe 1

Nějak nám umřela párty.


Abyste si nemysleli, že v Hatred jen bezcílně pobíháte a zabíjíte, nesmím zapomenout na úkoly, které ve hře máte. Byť jsou relativně primitivní a ničeho velkého se zde nedočkáte, alespoň jsou schopné vaše zabíjení trochu usměrnit. Vedle hlavních úkolů, které potřebujete pro postup do další oblasti, máte možnost splnit i úkoly vedlejší – vystřílej párty, vystřílej obchod, vystřílej lidi na pohřbu a podobné.

Za jejich úspěšné dokončení se vám dostane jednoho respawn pointu, což znamená, že pokud nějakým způsobem zemřete, nebudete muset dělat celou úroveň od začátku, pouze se po smrti přesunete na jeden z dostupných respawn bodů. Těch však nikdy nebudete mít neomezeně, většinou spíš maximálně okolo tří, takže nehazardujte se svým životem. Umřít v Hatred je velice jednoduché.

hatred výbuchy díky Unity enginu

Nutno však uznat, že graficky se hra docela vydařila, ač FPS dropy naštvou.


Bublina

Dobrá, dostali jsme na stůl myšlenku, která se snaží agresivně vystupovat proti dnešním hrám, jež se vývojářům z Destructive Entertainment vůbec nelíbí. Ale co zbytek? Hratelnost fádní, nedodělaná, černobílé zpracování světa sice vyvolá depresivní atmosféru, ale z vašich nepřátel, ztrácejících se v něm, vám velmi brzy začne vařit krev.

Audio je stereotypní a nezáživné. Scénář, konkrétněji tedy Antagonistovy hlášky, mi připomněly chabý pokus o napodobení Duke Nukema. Jen byly trapně vtipné, namísto drsně temných. Kamera si občas dělá, co chce, případně nedělá nic. Umělá inteligence vašich obětí i nepřátel je na úrovni Homo Erectus bez jediného pudu sebezáchovy.

Sečteno a podtrženo, Hatred je nedodělaná hra, připomínající buď technické demo, ve kterém vývojáři zkoušeli své programátorské schopnosti či webovou onlinovku, jen s lepší grafikou a zničitelným prostředím. Hatred si ode mě odnáší velmi průměrné skóre a dle mého bude i přes její udávanou kontroverzi velice brzy zapomenuta v herním písku času.

Klady

  • Zničitelnost prostředí
  • Respawn systém (opomineme-li popravy)
  • Grafická stránka
  • Snaha se tématicky odlišit (ač špatným směrem)

Zápory

  • Náplň je stereotypní a brzy nudí
  • AI nepřátel
  • Střelba se místy chová divně
  • Ovládání a kamera
  • FPS dropy
  • Jízdní model
5

Průměr

Radomír Zelenka
Optimista, pesimista, nervák, kliďas, vábič nezletilých do dodávek a občasný pisálek. Radši pracuju než se učím, a je to vidět... Bohužel.