Just Cause 4 Recenze

Rico Rodriguez se opět po třech letech vrací v dalším pokračování hry Just Cause. Nebudeme lhát, na hru jsme se docela těšili, jelikož měla uzavírat velké herní tituly tohoto roku a navíc nám tvůrci hru naslibovali ještě lepší a větší. Ovšem sliby chyby, Just Cause 4 není takovou peckou, jak se zdá.

Jiný ostrov, stejná práce

Všichni stárneme a ani herní postavy nejsou výjimkou. Na Ricovi, se kterým jsme už zachránili nejeden diktátorem ovládaný stát, to jde také vidět. Není tedy divu, že se Rico rozhodl odejít od agentury pro kterou pracoval. Jenže nejde na odpočinek, jak by se mohlo zdát, ale má opět práci na fiktivním ostrově Solís s fiktivním diktátorem. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a Rico dělá pořád to, co mu jde nejlépe.

Příběh zde není důležitý, stejně jako v předchozích dílech hraje druhé housle a jde zde hlavně o akci, destrukci nebo jiné skopičiny. První, co nás vcelku po zapnutí hry potěšil, byly nahrávací časy. Ty se oproti třetímu dílu opravdu zlepšily. Sice to není okamžik, ale zase to není doba za kterou byste stihli uvařit nedělní oběd pro celou rodinu, sníst ho a ještě si dát malý zákusek. Po chvilce načítání na vás tedy vybafne první cutscéna. Chvilku jsme si říkali, proč koukáme na hodně špatné Borderlands zkřížené s čímsi z vesmíru, ale tak třeba autoři chtěli, aby záporáci vypadali jako karikatury postav nepodobné těm z pořadu Gumáci (děti 90. let vědí – poznámka redaktora). Ovšem pravdou je, že takhle vypadají všichni ve hře. Jo, Rico je možná trochu propracovanější, ale občas to vypadá jako byste hráli hru na PS2. V Avalanch Studios zřejmě vyměnili hezkou grafiku za framerate, i když ruku na srdce, ten také není žádná velká sláva.

Na Xbox One S má hra nepříjemné záseky a to dokonce i v cutscénách. Vývojáři asi ani nikdy neslyšeli o vyhlazování.

Grafiku? Ne raději framerate

Nyní už nám dochází proč se první mise odehrává v noci. Vypadá to celkem pěkně a není tu žádná složitá hra světla a stínů. Poté co se však hra před vámi otevře a vy se probudíte asi na nejhorší textuře země, kterou jste kdy viděli, vám dojde, že tohle fakt nebude hra roku. Světlo úplně nesmyslně prosvítá Ricovými vlasy a texturami vůbec. Občas se prostě chová spíše jak laser, který nezastaví ani zeď budovy.

Sejmi, co se dá

Samozřejmě opět nás čeká obrovský arzenál reálných i fiktivních zbraní, které mají navíc dva režimy střelby. Nesmí chybět klasický přitahovací hák, wingsuit a padák. Vše funguje stejně jako v předchozím dílu, jen hák se dočkal drobného vylepšení s tím, že teď na lano můžete přivázat nepřátele a odpálit je na balónu do vzduchu stejně jako ve tři roky starém Metal Gear Solid V. Jediným velikým vylepšením je tedy jen opětovné zvětšení mapy, které je ale zbytečné. Mapa je fakt obří a je to spíše na škodu. Povětšinou je prázdná a slouží spíše jako kulisa a nebo úkryt pro nějaký ten zajímavý easter egg. Pozemní vozidla téměř nevyužijete, protože na velké vzdálenosti je lepší se přemisťovat vzduchem. Na další úskalí této hry jsme narazili právě při létání, kdy před vámi totiž doskakují jednotlivé objekty, stromy, budovy a všechno možné. Ihned to v nás tak vyvolalo vzpomínky na Drivera z PlayStation 1, kde se při jízdě městem objevovaly budovy postupně, protože by to konzole jinak nezvládla. Ihned jsme si vzpomněli na Drivera z PlayStation 1, kde se při jízdě městem objevovaly postupně budovy, protože by to konzole jinak nezvládla. Určitě si teď říkáte, že je to tím Xboxem na kterém jsme to recenzovali, pravdou ale je, že stejný problém mají i hráči na PC. Sice je to o trochu lepší, ale že by z toho PC hráči mohli skákat do stropu, se říci nedá.

Dokolečka, dokola

Co se týče misí jsou po většinu času jednotvárné a po chvíli začínají nudit. Jak jsme již zmiňovali na začátku, budete muset osvobodit ostrov Solís. Nebojte, nemusíte už ničit nepřátelské tábory všude po mapě. Na začátku vám hra ukáže jakousi strategickou mapu, kde jsou zobrazené frontové linie, které je potřeba posouvat. Stačí vám tedy pár repetetivních úkolů, nějaký ten chaos a hned se dostaví výsledek. Postupně za plnění získáváte i nové členy odboje, kterým pak velíte a přikazujete, kde a co mají zničit. Abychom ale hře jen nekřivdili, jsou tu i zábavné vedlejší linky. Třeba úkoly pro bláznivou řežisérku akčních filmů jsou velmi zábavné a celá linie působí jako jeden velký easter egg.

Asi největším tahákem hry mělo být počasí. Tornádo, písečná bouře a další hříčky přírody. Nebudeme vám však lhát. Tornádo jsme potkali jen jednou a to v naskriptované situaci. Navíc v písečné bouři nevidíte na krok a nelze v ní použít padák. Což o to, v jiné hře by to asi dávalo smysl, ale v Just Cause, kde odpalujete krávy, ničíte obrovské komplexy, vytahujete piloty letadel v několika kilometrových výškách, to prostě nedává smysl. Největší zábava tedy zůstává stejná jako vždy a to je ničení, které společně s fyzikou hry tvoří asi nekonečnou zásobu pro bizarní situace.

Občas jsme si říkali, že by možná bylo úplně nejlepší ze hry vyřadit příběh, (ukázky jsem stejně občas přeskakoval – poznámka redaktora) a dát hráčům jen mapu, na které by se mohli předhánět v tom, kdo udělá větší hovadinu a nasbírá víc bodů. Navíc zde chybí multiplayer, který by byl jistě velkou zábavou a vývojáři nám jej slibují už od druhého dílu.

 

 

Klady

  • množství zbraní
  • zábava s hákem a fyzikou

Zápory

  • grafické zpracování
  • slabý příběh
  • repetitivní mise
  • zbytečně velká mapa
  • kolísavý framerate
4

Podprůměr

Jan Peroutka
Geek, vášnivý hráč počítačových a konzolových her. Sběratel starých konzolí, komiksů, VHS kazet a všeho geek haraburdí.