Kvazi

Jeden zlý polda, jeden mrtvý polda a jeden týden na záchranu světa

Sergej Lukjaněnko, který se nám do povědomí zapsal svou fantasy sérií Hlídka, kde se měřily síly Temnoty a Světla, přichází s novou knihou Kvazi (квази z ruského originálu, 2016) No, novou, u nás vyšla v roce 2018 pod záštitou dvou nakladatelství Argo a Triton a příběh se tak trochu liší od jeho předchozích děl, protože hlavním tématem je zombie apokalypsa. Ale ne, jen tak ledajaká.

Zdá se totiž, že smrt by nemusela být v tomto případě koncem, ale naopak začátkem potencionální věčnosti. Je rok 2027 a svět před deseti lety zasáhla tak trochu neočekávaná apokalypsa. Svět zamořily zombie, kterým se říká „povstanci“. Není úplně tak jasné, co vlastně celou tuto apokalypsu způsobilo, zda byla spouštěčem bakteriální nákaza nebo virus. Ať člověk zemře jakkoli, výsledek je stejný – promění se v povstance (pokud si tedy vyloženě nepřeje po smrti spálit). Povstanec je typická zombie, která pase po čerstvém mase, nemá vzpomínky, neřídí se emocemi a nevyznačuje se inteligencí.

Ale u povstance to nekončí, může se totiž stát, že dojde k jakémusi povznesení a tento proces ho změní na kvazi. U někoho tato proměna přichází v řádu měsíců a někomu se to nepodaří ani za několik let. Kvazi, na rozdíl od povstanců, má vzpomínky na předchozí život, emoce mu sice chybí, má ale o dost lepší reflexy, ostřejší smysly a větší sílu. A hlavně – vyznačuje se mimořádnou inteligencí, kterou ale dokáže uplatnit pouze v jedné specializaci, ve které může vysoce vynikat. Na druhou stranu, na takové zdokonalení má přece jen téměř celou věčnost.

Dostáváme se k hlavním postavám celého příběhu a jedním z nich je kapitán Denis Simonov, který pracuje jako vyšetřovatel v jednom moskevském okrsku. Své práci rozumí a vykonává ji, jak nejlépe dovede. Ovšem jeho nadřízeným se zdá býti podezřelé, že zatímco u jiných vyšetřovatelů je míra definitivní úmrtnosti u povstanců okolo dvaceti procent, v jeho případě je to přes šedesát. Rozhodnou se proto přidělit mu parťáka, který na něj má dohlédnout. Novým parťákem se stává Michail Ivanovič Bedreněč a jen taková maličkost – je to kvazi. Denis na začátku celé apokalypsy přišel o syna i manželku, a to je důvod, proč se s povstanci moc nemazlí. Také je to důvod, proč se večer co večer uchyluje k pití.

Michail byl policistou i před svou smrtí a je ze staré školy. Kolují o něm zvěsti, že je velitelem tajné policie a aby toho nebylo málo, že pracuje přímo pro Zmocněnce. Zmocněnec jeden z vůdců kvazilidí.

Autor nám tu předvádí apokalypsu, která není úplně typická. Dokázal spojit vícero žánrů, a tak v netradičním zombie postapo můžeme vidět prvky detektivky i thrilleru. Na první pohled je to taková trochu typická dvojce vyšetřovatelů. Jeden mladý, který je ostrý a nelítostný a druhý ostřílený, starší a tak trochu pohodář. Jak jsem však napsala, takto se to zdá pouze na první pohled. Pravdou je, že oba z těchto škatulek vybočují protože svět, ve kterém žijí, se změnil. A to hodně. Za mě je to čtivý příběh se zajímavým dějem a možná trochu neuspokojivým koncem. Nicméně myslím, že zklamaní nebudete.

Dílo Kvazi se navíc dočkalo i pokračování s názvem KenoZoikum (Кайноzой, 2018). U nás bohužel zatím nevyšlo. Nakladatelství toto dílo ve svých nadcházejících editačních plánech neuvedla. Tak zbývá jen doufat, že nebudeme čekat příliš dlouho.

Sergej Lukjaněnko je ruský spisovatel, který se v začátku své spisovatelské kariéry inspiroval Vladislavem Krapivinem a Robertem A. Heinleinem. Poměrně rychle ale našel svůj styl. V roce 1990 dokončil studium lékařského institutu v Alma Atě a začal pracovat jako psychiatr. Poté se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Světy. Získal několik literárních cen včetně ruské ceny Aelity.

Sergej Lukjaněnko, Kvazi
Vydal: Argo/Triton / 2018, Překlad: Konstantin Šindelář, Formát: 352 stran

Líbí se vám novinka?

0 0
X
X