fbpx

Life is Strange: Episode 1 - Chrysalis

Oznámení Life is Strange vzbudilo zájem ve všech hráčích, kteří dávají přednost kvalitnímu a pozvolnému vyprávění, než zběsilé akci. Do té doby panovalo na trůnu studio Telltale Games, které na nás v posledních letech chrlí již zavedená univerza. Jak si s tím poradila nová ryba v těchto vodách? Již nyní můžeme říci, že jsme byli mile překvapeni.

Když studio Dontnod, mající za sebou pouze jejich debut Remember Me, oznámil interaktivní adventuru, jejíž námět měl od první chvíle na to, aby srazil adventury od Telltale Games na kolena, mezi hráči zavládlo zděšení. Telltale Games si vybudovali neochvějnou pozici arbitrů interaktivních adventur a dalo by se považovat za bláhovství snažit se jim to vymluvit, a to i navzdory tomu, že během své éry interaktivních adventur stihli hráče naštvat tolikrát, že i EA spolu s Peterem Molyneuxem by se od nich mohli učit.

Očekávání byla od Life is Strange vysoká. Spousta hráčů doufala, že se hře podaří sesadit z trůnu Telltale Games a jejich zavedené série, které výhradně těží z již zavedených příběhů a univerz. Bylo by ovšem bláhové si myslet, že to měli Telltale Games od začátku spočítané. Studio Dontnod za sebou má rozporuplnou Remember Me, která, naštěstí pro ně, měla svoje silné stránky v naraci a zvoleném prostředí, zatímco herní mechaniky pokulhávaly. A my můžeme s klidným svědomím říct, že toto schéma kopíruje i první epizody epizodické interaktivní adventura Life is Strange.

V roli mladé hrdinky Max se dostáváme do jejího rodného městečka Arcadia Bay, do něhož se přestěhovala po pětiletém bydlení v Seattlu. Max se potýká s návratem do zapomenutého prostředí a snaží se úspěšně vycházet se svými spolužáky, což je pro ni vzhledem k její introvertní povaze poněkud oříšek. Hned v úvodu však zjistíme, že tenhle ročník nebude tak obyčejný, jak se může zdát. V Arcadia Bay se pohřešuje jedna z jejích spolužaček a po zážitku, při němž je zastřelena její někdejší nejlepší kamarádka Chloe, Max zjistí, že může přetáčet čas o několik minut zpět. Na tomto základu je postaveno celé gró hry a stejně tak většina logických hádanek, na které v průběhu hraní narazíte.

V kůži Max ovšem nebudete řešit detektivní případ, spíše se budete potýkat s trablemi běžného školního života. Ten je zde vylíčen až děsivě reálně. Na chodbě školy potkáváte jak šikanované outsidery, tak i elitářské jedince, kteří si myslí, že si za peníze jejich rodičů mohou koupit svět. Vyprávění příběhu plyne tak nerušeně, že můžeme mít pocit, že jsme pouhými diváky, nikoliv přímými aktéry filmu. Spíše než cokoliv jiného tak Life is Strange připomíná interaktivní film, ovšem nutno říci, že v jiném podání, než jak jsme byli doposud zvyklí z portfolia Telltale Games.

Life is Strange totiž není typická interaktivní adventura, která je postavena na dialozích, byť i zde hrají svoji nezanedbatelnou roli. Iluzi studentského života zde pomáhá fakt, že můžete prozkoumat velkou část svého okolí a provádět spoustu interakcí, které na první pohled do tunelového žánru interaktivních adventur nepatří. Mnohým známé je již zalití pokojové květiny na vašem internátním pokoji, po němž se zobrazí zpráva, že tato akce bude mít své důsledky.live_is_strange_recenze_battleforce14

Vedle tohoto obyčejného života má však příběh ještě druhou rovinu, tu tajemnou. Ta v první epizodě Chrysalis sice nevystupuje na povrch nijak zásadně, neboť po většinu času budeme řešit běžné studentské trable, jako jsou dostaveníčka s kamarády či spravování vlastního fotoaparátu, nicméně v důležitých momentech zjišťujeme, že bez přičinění Max celé Arcadia Bay nejspíše nebudete za pár dní existovat. Pokud od Life is Strange tedy očekáváte kvalitní tajemno, první epizoda vás rozhodně nenadchne. Nicméně celý koncept stavby příběhu se více než čemukoliv jinému podobá scénářům současných seriálů americké produkce, které vás v pilotu také spíše navnadí.

Oproti příběhu pak pokulhávají samostatné herní prvky. Nejvíce je to znát na tom nejzásadnějším, tedy přetáčení času. Vzhledem k tomu, že se můžete kdykoliv o několik minut vrátit, dokážete zvrátit jakékoliv vaše rozhodnutí. Toho se dá sice využít, jak nás přesvědčí hned první hádanka ve hře, nicméně při jiných rozhodováních tomu tak není a vracení času se dá využít spíše jako možnost vždy napravit vaše rozhodnutí, pokud se domníváte, že jste se rozhodli špatně.

To ovšem dopředu nevíte, neboť dosah samostatných rozhodnutí je v první epizodě patrný jen minimálně. Čas od času se projeví v dialogu či chování ostatních postav ve hře, i tak je ale více než zřejmé, že pokud mají Dontnod dostát svým slibům s několika možnými konci příběhu a zároveň nechtějí, aby poslední epizody byly pouhými sledováními vašich rozhodnutí z epizod předešlých, měli by již v té další trochu přidat na obrátkách. Zda však tento zádrhel dokážete překousnout či ne, záleží již pouze na vašem hráčském vkusu.

live_is_strange_recenze_battleforce16

V čem však studio Dontnod kopíruje i taktiku Telltale Games je frekvence vydávání epizod. Další epizoda Out of Time vyjde až v březnu a přihlédneme-li k tomu, že ne všechny otázky položené v první epizodě vyřeší ta druhá, na celkové rozuzlení Live is Strange si počkáme až do konce roku. Můžeme se zde sice konejšit tím, že nastavená laťka scénáře, který nás udržuje v konstantním napětí a zajímavě rozjetého příběhu, nám dokazuje, že je nač se těšit, dvouměsíční rozestupy jsou ale zkrátka moc dlouhé.

Life is Strange je do velké míry položené již na zajetých archetypech, které známe z podobných filmových či seriálových příběhů. Stydlivá dívka v hlavní roli, vůči níž jako kontrast vystupuje excentrická nejlepší kamarádka. Škola jako by byla klonem všech jiných amerických škol. Nemusí to být sice nutně na škodu, pokud se ale první epizodě Game of Thrones od Telltale vytýkalo, že se až příliš křečovitě dodržuje předlohy, bylo by sobecké nezmínit, že ani Life is Strange nepřichází s něčím, co je pro diváka netradiční.

live_is_strange_recenze_battleforce11

Life is Strange nemusí nutně sednout každému. Pokud ale hře odpustíte drobná škobrtnutí a dáme tvůrcům šanci napravit, co je vytýkáno, můžeme se těšit na velmi zajímavé dobrodružství. Hra slibuje mnohé a to nejen hlavním příběhem, ale i doplňkovými činnostmi, kterými je prozkoumávání čtyř lokací, pročítáním Maxina deníku, který vysvětlí spoustu věcí z její minulosti, nebo fotografováním, což platí zejména pro lovce achievementů.

Hru zároveň podbarvuje velmi příjemný soundtrack složený výhradně z převzaté tvorby jiných autorů, což hře přidává na autentičnosti archetypální americké školy. Výhodou je také velmi kvalitní dabing, který je ovšem sražen nepříliš povedenou synchronizací rtů s mluvením postav, a občasnými glitchi, při kterých postavy některé repliky či slova opakují dvakrát.

Pokud chce Dontnod ukázat hru, o které se bude mluvit jako o herní události roku, máme pro něj dvě špatné zprávy. Jednak si nastavil laťku velmi vysoko, neboť první epizoda vtrhla do vod interaktivních adventur jako uragán a okamžitě má ambice na to, aby sesadila Telltale z trůnu, tedy alespoň pro letošek, zároveň má však studio před sebou ještě dost práce s vyladěním drobných detailů, jakými je například nemožnost nastavení citlivost kamery či již zmíněné opakování se v dabingu. I tak je ale Life is Strange povedenou hrou, která si může být svým publikem jistá.

Proč nemáme hodnocení? Hodnotit epizodické hry je komplikované. Zatímco jedna epizoda je skvělá, ta následující nemusí stát za nic a ať chceme nebo nechceme, číselné hodnocení je příliš statické na to, aby rozlišilo tyto drobné nuance. Rozhodli jsme se tedy pro to, že hry tohoto žánru nebudeme hodnotit po jednotlivých epizodách, ale že jim věnujeme jednu shrnující recenzi navíc po tom, co skončí série, v níž shrneme hlavní pozitiva a negativa celé série, aby hráč věděl, jak si na tom stojí hra jako celek, nikoliv její jednotlivé části. I tak ale nebudete ochuzeni o jednotlivé bodové shrnutí hlavních kladů a negativ hry, které najdete pod recenzí tak, jak jste zvyklí.

[/vc_column][/vc_row]

Individuum s oblibou v indie hrách jakéhokoliv žánru. Dobrý příběh vykompenzuje chyby v hratelnosti.