fbpx
Domů » Martin Rota: „Nevyšlo to prostě z důvodu času. Trénoval jsem na výdrž a zátěž, ale zapomněl jsem na rychlost.“ #BerleNaAconcaguu2019 #4

Martin Rota: „Nevyšlo to prostě z důvodu času. Trénoval jsem na výdrž a zátěž, ale zapomněl jsem na rychlost.“ #BerleNaAconcaguu2019 #4

Jak jsme informovali v předešlých článcích, Martin Rota (31) se vydal již podruhé do Argentiny, aby zdolal nejvyšší vrchol jihoamerických And. Už po prvním dni však vzdal šanci na úspěch s tím, že bude lepší výstup na vrchol hory Aconcagua odložit.

Tak Martine, co se stalo? Proč to nevyšlo?
Nevyšlo to prostě z důvodu času. Trénoval jsem na výdrž a zátěž, ale zapomněl jsem na rychlost. Prostě na hoře jsou úseky, které musím ujít v určitém čase a ten jsem nebyl schopný dodržet. Samotného vrcholu bych možná byl schopný dosáhnout, pak je tu ale ještě čas nutný na cestu dolů. Ten už bych neměl.

Minulý rok jsi měl problém i s vybavením, konkrétně se špunty na berlích, které k hladkému průběhu cesty vůbec nepřispěly. Jak jsi to letos vyřešil a čemu ses ještě na rozdíl od minule vyvaroval?
Myslel jsem si, že celý problém vyřeším přes super složité a drahé špunty, které měly vysunovací bodáky. To by teoreticky problém se zabořováním řešilo, tedy řešilo to ten problém i prakticky, ale v nepříznivém terénu hory se mechanismus výsuvných bodáků zničil asi za půl hodiny, a následně to spíš sabotovalo pohyb po kamenech. Takže výsuvné hroty jsem musel odstranit.

Na sociálních sítích jsi informoval, že po tobě chtěli zaplatit zaplatit 4000 dolarů navíc, za extra průvodce. Den před tím to ale bylo 1800 dolarů, proč ten nárůst ceny?

Ten nárůst byl způsobený předchozím neoficiálním odhadem. Průvodce mě informoval, že bude asi nutné, abych měl dalšího asistenčního průvodce, jinak mě z hlediska bezpečnosti nemůže pustit nahoru. Následně se však ukázalo, že žádný asistenční průvodce není k dispozici, a musel bych zaplatit dalšího hlavního expedičního průvodce, který byl dražší. Tady je nutné zdůraznit, že já jsem se to dozvěděl tam, protože oni se o mé kondici taky dozvěděli tam. Kdybych jim to celé oznámil dříve, celková cena by byla ve skutečnosti vyšší.

Skončil jsi tedy na stejném místě, jako minulý rok?
Dá se to tak říct. Možná jsem byl o něco výš, ale v tomhle případě mi to přijde takové docela nedůležité. V tomhle ohledu jsou hory docela binární záležitost, člověk buď horu vyleze, nebo ne.

Kolik lidí se spolu s tebou rozhodlo vylézt Aconcaguu? Byli mezi nimi i nějací Češi? A jaká byla celková atmosféra?
Byl jsem v týmu dalších osmi lidí a třech průvodců. Všechno absolutně skvělý lidi, z různých koutů světa. Dokonce s námi stoupal 82letý chlápek z New Yorku, to už se člověk cítí hodně trapně. Čechy jsem na hoře potkal, ale měli většinou vlastní skupiny.

Jaké převládalo v Plaza de Mulas počasí? Kolik stupňů bylo přes den a kolik v noci?
Počasí bylo celou dobu prakticky slunečné. Teplotu vlastně ani pořádně neznám, vím jen, že přes den bylo většinou lehce nad nulou. Díky svitu horského slunce člověk mohl klidně chodit v tričku, pokud se nebál spálení. V noci pak také nevím, ale musel jsem spát s lahví vody ve spacáku, aby přes noc nezmrzla.

Jak tábor funguje? Co vše je tam k dispozici? A jak je to se stravováním?
Základní tábor je v podstatě docela luxusní záležitost, člověk má k dispozici dokonce záchod a sprchu. Pravda, jde o suchý záchod, kde je občas i prkýnko a sprcha je pětadvacetilitrový sud vody nad hlavou. Je tam dostupný i internet za 10 dolarů na 15 minut. V táboře jsou zároveň i kuchaři a ti vaří jídla, která bych přirovnal ke klasickému obědovému menu, s velice dobrým dezertem. Dokonce jeden švédský člen výpravy měl na hoře narozeniny, a byl pro něj připraven dort.

Co spaní? Jak pohodlně se ti spalo ve stanu?
V Plaza de Mulas se dá spát ve stanu, ale my jsme měli stan trvalejší konstrukce, ve kterém byly železné postele se silnou matrací. To v kombinaci s kvalitním spacákem zajistilo překvapivě dobré spaní, které tedy mohlo být sabotováno výškovou nemocí, která člověku spánek trochu zkazí.

Musím se zeptat na něco, co jistě zajímá úplně všechny – byly v táboře toalety? Nebo se pytlíkovalo?
Pytlíkuje se až od kempu Canada v 5000 metrech.

Jak moc těžké byly chvíle bez internetu a jaká byla tvá náplň volného času?
Aklimatizační čas může člověk v táboře trávit různě, ale většinou si povídá. Třeba o jiných horách a jiných (mnohdy zesnulých) lezcích, kouká na hory, které i po dlouhém zírání dokáží vždy odhalit nové tajemství, nebo si čte knížku. Pak samozřejmě i drobné aklimatizační procházky jsou běžné, plus i zábavy jako “šel jsem těch 20 metrů na záchod moc rychle a teď se musím 3 minuty vydýchávat”.

Co ti na cestách nejvíce chybí?
To prosté pohodlí domova a dostupná sprcha.

Jaký má na tvůj koníček názor tvoje rodina?

Většinou se moc nevyjadřují. Ale je vidět, že by byli raději, kdybych dělal něco bezpečnějšího.

Co tě tenkrát vedlo k tomu s lezením na hory vůbec začít?

Nic konkrétního. Hora je takový krásně definovatelný cíl, který má jen verzi úspěchu a neúspěchu, a je to považováno za obecně složitou záležitost. To z toho dělá vlastně formou (ne složitostí) velice jednoduchý a univerzální cíl. V běžném životě jsou cíle mnohem složitější a mnohem hůř prezentovatelnější.

Jaký jsi měl pocit, když jsi zdolal svou první horu?
Žádný. Ono se to dá docela těžko popsat. Není tam nějaký obrovský pocit uspokojení, který by člověk mohl očekávat. Je to spíš dlouhodobější pocit uspokojení, který se dostaví později, a pak vzrušení z vytvoření dalšího cíle. Je to jako levelování v RPG. Prostě člověk jde po tom levelu, a když ho udělá, tak jen proto, aby se mohl zase dostat na další.

Máš v plánu Aconcaguu zkusit znovu? Za jak dlouho?
Plán mám, ale tentokrát si dám víc na čas. Trénoval jsem poctivě a splnil jsem v tréninku to, co jsem chtěl. Jen teď vím, že ten trénink měl vypadat jinak. Momentální plán je teda tři roky nějakého rozumného tréninku, a musím být schopný zvládnout půlmaraton v rozumném čase. To je teď můj cíl.

Než se opět vydáš do Argentiny, zkusíš v rámci tréninku vylézt nějakou menší horu? Jakým způsobem budeš trénovat, aby se to příště povedlo?
Přemýšlel jsem o tom, že bych si mohl dát Mont Blanc. V příštím roce bych chtěl s přáteli vyrazit opět na Elbrus, protože teď mi přijde s extra tréninkem docela jednoduchý. Ještě plánuji účast na dalších překážkových závodech typu Spartan Race. Budu muset navýšit ty vzdálenosti a zlepšit čas, tohle je dobrý způsob, jak měřit výkon.