Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 Recenze

Hra, v níž jsou roztomilé kytičky agresory, nás mile překvapila!

Docela by mě zajímalo, jak by se vegetariáni tvářili, kdybych jim pověděl o krvelačných slunečnicích a nelítostných kukuřičných klasech, s nimiž jsem strávil celý uplynulý týden. Nejspíše by mě stejně nevybíravě umlátili kameny, ale nemůžu si holt pomoct – střílečkoidní Plants vs. Zombiesmě tak příjemně překvapil, že se mi v hlavě míjejí jen vzpomínky na lité souboje o idylicky vypadající zahrádku.

Přiznám se, že jsem první díl Garden Warfare minul. Dost možná kvůli tomu, že jsem hru samotnou nebral moc vážně, přeci jen trošku infantilní vizuál naznačuje, že by se jednalo o hru pro mladší publikum než hráče, který se ještě narodil v Československu. Grafika ovšem klame obrovským způsobem.

Pro ty, co původní hru úplně přešli, si dovolím menší okénko k osvěžení – Garden Warfare je multiplayerová střílečka ne nepodobná Team Fortress 2, jen místo statných chlapíků se zbraněmi pobíhají po mapách rostliny a zombie různých podob a tvarů. Ty můžete ostatně znát ze strategické tower defense hry Plants vs. Zombies, z níž stylizace vychází.


Pro mě coby velkého fanouška hříčky, v níž v roli pomateného zahradníka bráníte svůj domov před nemrtvými za pomoci agresivních kytiček, ve velkém potěšil zachovaný duch, pro který jsem si Plants vs. Zombies zamiloval. Kontrast mezi vražednou faunou a lehce autistickými zombie je tu opět dokonale podtržen vtipnými designy i hromadou referencí.

Hra překvapí i možná zmate hned v hlavním menu – či spíše hlavním náměstíčku. Místo klasických položek totiž vybíráte herní režimy a nastavení tak, že musíte v kůži svého avatara najít správný stánek a následně spustit požadovaný mód (či Nastavení) následnou interakcí.

Ačkoliv jde o poměrně originální přístup, ze začátku jsem spíše pobíhal sem a tam a trošku otráveně hledal, kde mám kruci najít Team Deathmatch. Čili nápad je to sice milý a není problém si časem osvojit lokace požadovaných položek, nicméně spíše zbytečně zdržuje od hraní.


Obsah překvapil mnohem příjemněji. K dispozici jsem dostal sedm různorodých tříd za obě strany s velice pestrými designy i vybavením. Zatímco u rostlin dominoval na mém žebříčku oblíbenosti kukuřičný kulomet a kaktusový „sniper“. U mrtvého masa mi nejvíce pak Super Brainz – třída pro boj na blízko, která buší do kytek hlava nehlava. Tak nějak u ní člověk nemusí moc přemýšlet, přestože pojmenování říká něco jiného.

Každá třída má na bojišti svou roli i unikátní styl hraní a jsou mezi sebou docela dobře vybalancované snad kromě zbytečně silné Růže, kouzelnice, jejíž útoky trestaly nepřítele až moc jednoduše. Nakombinovat tým tak, aby se maximálně využilo předností jednotlivých tříd, je samo o sobě alchymií.

Až na bojišti hráč pozná, že se pod infantilní ztvárněním ukrývá fortelná týmová akce, která vás napumpuje adrenalinem stejně dobře jako Battlefield či Call od Duty. Téměř se dá říct, že kromě stylizace se Garden Warfare 2 od velkých stříleček moc neliší.


Samozřejmě právě ona grafika dělá poměrně hodně. Autoři nebyli svázaní honbou za realističností a využili koncept ze strategické předlohy na maximum. Zombie jsou vtipně nemotorné, kytičky se naopak tváří sebevědomě až nazlobeně a kropí do nemrtvých stonek-nestonek.

Mapy jsou tak akorát velké. Člověk se na nich sice neztratí a poměrně rychle si zapamatuje všechny uličky a zkratky, na druhou stranu má dostatek prostoru pro manévrování a nemusí se těsnit na pískovišti s dalšími 23 hráči.

I ty jsou stylové a dobře nadesignované. Nejvíce mému oku lahodily kousky inspirované starověkým Egyptem a Římem, případně i svěže působící Frost Creek. Naopak pestrobarevné mapy jako lunapark měly tendenci hráče mást svým vzezřením, kdy všechny uličky a růžky vypadaly téměř identicky. Navíc se zde špatně hledaly zapamatováníhodné body, kterých bychom se mohli se spoluhráči řídit a koordinovat tak útoky na nepřítele.

Kašlete na předsudky op věčně ždímajícím EA, hra vám sice dovoluje kupovat balíčky za in-game měnu, na tu si ale není problém vydělat. V nejbližší době by měla hra dostávat i pravidelné updaty a DLC zdarma, což je obchdoní model mně nejmilejší.


Po technické stránce nemohu vytknout téměř nic. Graficky vypadá velice slušně díky modifikovanému Frostbite enginu, hra se za těch 20 hodin zaškubla snad jen jednou, což je velice snesitelná bilance. Hudební složka taktéž neurazí, pozměněné tracky z Plants vs. Zombies potěší především fanoušky, hlášky mentálně pomalejších zombie a popisky u jednotlivých tříd pak pobaví zbytek obecenstva.

Konektivita taktéž fungovala zcela bez problémů. Občas je obtížnější najít dostatek protihráčů (obzvlášť v noci, což je asi problém u všech online her), s kamarády si však užijete stejně nejvíce zábavy. Pády při připojování do matche? Žádné. Bugy? Nevšiml jsem si žádných.

Popcap Games se po těch všech letech vzmužil a po casual hříčce se vytáhl s velkým titulem, který má co nabídnout. Pokud pokukujete po odlehčené, ale zábavné a neméně adrenalinové střílečce, přihlašením se do války mezi faunou a nekroverbeží neprohloupíte.

Zahradní války jsou zcela určitě příjemným překvapením, které má ambice konkurovat současným multiplayerovým titulům. Nabízí v době vydání dostatek obsahu, šlape jako hodinky a především umí ve správné partě skvěle zabavit. Až na pár škraloupků nevidím důvod, proč bych Plants vs. Zombies: Garden Warfare neměl doporučit.

Klady

  • Vybalancované herní principy
  • Chytlavá zábava v partě
  • Technicky zcela odladěné
  • Vtipná stylizace

Zápory

  • Hra by přežila více map
  • Originální, ale zmatené menu
8

Super

Ondrej Resl
Student médií, povaleč, ruská krev a vůbec taková smutná existence, kterou baví hry, pivo a holky. V náhodném pořadí.