Domů » Články » První hraní: DOOM

První hraní: DOOM

Martin si udělal výlet do pekla a vrátil se celý od krve. Ale nadšený!

Každému FPS pozitivnímu hráči neuniklo, že květen je měsícem, kdy se otevřou pekelné brány herní legendy Doom od id Software. Jakožto fanoušek FPS žánru jsem byl v pozoru a každý nový trailer či gameplay video ve mně spíše vyvolávalo rozpaky, jelikož z předvedeného obsahu nebylo patrné, zda dostaneme skutečný návrat legendy, nebo pouze tuctovou střílečku.

Jistě si vzpomenete na obdobnou situaci s 2 roky starým Wolfensteinem, který zprvu působil jako lehce nadprůměrná akce, ale po zahrání se tvrdě zaryl pod kůže a právem se z něj stala jedna z nejlepších her roku 2014. No, a jak se tedy Doom v prvních hodinách hrál?


Úvod hry je vskutku rychlý. V kůži mariňáka jsem se probudíl na operačním stole a hned zabil prvního démona. Následně se nasoukal do hightech obleku Praetor a se základní pistolí se vydal prozkoumat základnu. Doprovodem mi bylo několik audiologů, které mě uvedly do děje a já zvesela prozkoumával základnu s hordou útočících démonů před sebou.

Smysluplný příběh tak nehledejte a smiřte se s jednoduchým vysvětlení zápletky o šílené frakci, jež chce pomocí démonů nastolit nový řád. Jasně jedná se o akční střílečku ze staré školy, tak není co vytýkat.

Pomocnou silou proti démonům mi byl modifikovatelný oblek Praetor, který se až přílišně podobá Mjolniru ze série Halo. Podobnost pocítíte hlavně v multiplayeru, kde je možné upravovat vzhled obleku desítkami variací brnění, helem a jiných vylepšení.


Modifikace v singleplayeru tkví v přidávání zkušenostních bodů do zdraví, štítu nebo kapacity munice. V úvodu rozdělení prvních bodů jsem vylepšil zdraví a zásobník, nábojů není v začátcích příliš mnoho a občas jsem musel využívat základní plasmovou pistolku s neomezenou kapacitou munice.

Pohyb po mapě byl svižný a připomínal létání v arénách Quake 3 Arena, což mi v tempu samotné hry přišlo vhod, neboť intenzita a rychlost nepřátel byla zběsilá. Jednoduše jsem v zápalu boje nemohl zastavit a schovávat se za překážkami. Nepřátelé mě vždy našli a útočili ve vlnách, nezbývalo tedy než uskakovat a o to zuřivěji střílet vším, co bylo po ruce.

Protivníky jsem potkával všude možně, pravý nářez ovšem začal v arénovitých lokacích. V praxi jsem si tak kráčel chodbou, naporcoval několik pekelníků a jakmile vkročil do arény, nahrnula se na mě horda démonů.

Prostředí bylo z větší části vertikální a lineární, několikrát jsem s vervou šplhal do neprozkoumaných částí mapy, abych našel bonusy v podobě vylepšení nebo tajné úrovně po vzoru nightmare levelů z Wolfensteina.


Démony jsem likvidoval klasickou brokovnicí, plasmovou puškou, automatickým samopalem a dostalo se i na motorovou pilu. Víc zbraní jsem v čtyřhodinovém úvodním hraní nezískal. Arzenál by měl činit cca 10 typů zbraní a už teď se nemohu dočkat legendární BFG, ale na tu si ještě počkám. Každá zbraň je plně modifikovatelná a má vlastní vývojovou větev vylepšení. Brokovnici jsem takto přidal výbušné patrony a automatickému samopalu granátomet.

Sražení nepřátel je vyvedeno k dokonalosti. Fanoušci brutální akce dostanou krvavá jaka. Po pár zásazích protivníků byla jejich těla zvýrazněna a připravena k finálnímu zakončujícímu kombu po vzoru fatalit z Mortal Kombat. Nejvíce mě uchvátilo rozřezání protivníků motorovou pilou nebo brutální vyrvání orgánů. Pozn. Ne, nejsem psychovat, ale jen je to velice hezky zpracované. 🙂

Doom je akce ze staré školy, a tak po vzoru devadesátkových her chybí samo-uzdravování. Po mapě se nalézaly lékárničky, navíc ze zabitých démonů padaly uzdravující kapsle. Tento systém se mi velice líbil – v zápalu boje ubývaly životy velice rychle a zde nebylo pro oddych moc prostoru.


V trailerech jsem viděl rozličné množství démonů, v hracím čase jsem zatím narazil na klasické posedlé zombies, posedlé mariňáky s palebnými zbraněmi a oblíbeného impa. Inteligence nepřátel je vcelku dobrá, zombies nabíhají ve vlnách na svůj cíl, imp mě překvapil svou rychlostí i kadencí, jakou metal ohnivé koule, navíc po spidermansku využíval vertikality prostředí.

Jak jsem řekl již výše, nepřátel bylo více než dost a v arénách jsem zažil pravou adrenalinovou akci. Návaly nepřátel byly občas příliš tuhé, útočí ze všech stran a protivníci mi nedali ani na moment vydechnout. Tahle akční řežba má koule!

Doom mě mile překvapil. Vyladěná a své předloze věrná oldschool akční řežba, která mě jako kdysi dokázala na pár hodin přikovat do sedačky. Na můj finální verdikt si budete ještě muset chviličku počkat. Musím si otřít krev z čela a prostřílet se do konce.

Source :

Vlastní

X