Domů » Články » Tip na knihu: Ilustrovaný muž

Tip na knihu: Ilustrovaný muž

Na poslední knižní tip v tomto roce jsem si nemohla zvolit nikoho jiného, než spisovatelskou ikonu dvacátého století, Raye Bradburyho. Ano, už jednou jsem o něm tip psala, konkrétně na 451 stupňů Fahrenheita. Dnes to bude tip na jeho sbírku povídek, které na sebe nenavazují, jsou zcela vzájemně nezávislé, nicméně spadají do jednoho rámcového příběhu, ve kterém vystupuje vypravěč. Vznikaly v letech 1947-1951 a je jich celkem osmnáct. Nakladatelství Plus vydalo tuto sbírku v roce 2017. A my se teď podíváme na to, čeho se povídky svým tématem dotýkají a co je tedy ústředním motivem.  

Vypravěč, ten který stojí tak nějak nad všemi povídkami a vdechuje jim život. Tady je to tulák, který býval kdysi cirkusákem a před mnoha lety se jeho kůže stala plátnem pro mystickou čarodějnici, která na každé části jeho těla vytvořila obrazy, které představují právě jednotlivé povídky. Každá z těch povídek pak představuje některou možnost budoucnosti světa. A protože má toto dílo na svědomí právě čarodějnice, nejsou to jen obyčejná tetování. Tyhle si doslova žijí svým vlastním životem – respektive se v noci začínají po těle muže pohybovat. A díky těmto pohyblivým obrázkům se vypravěč jako první dozvídá o neuvěřitelných příbězích, které nám následně převypráví. 

Dějištěm povídek je jak Země tak i jiné planety, kterým dominuje hlavně Mars, ale třeba také Venuše. Hlavními hrdiny jednotlivých povídek pak bývají právě astronauti, kteří tu působí jako takoví průkopníci, kteří mají silné místo po celé vyprávění. Je před ně vždy postavena nějaká situace, kterou musí vyřešit, se kterou se musí nějakým způsobem vypořádat a tak jim právem patří titul hrdinů povídek. Povídka Dlouhý déšť je situovaná právě na již zmíněné Venuši a zaujme vás především díky zachycené psychice skupinky astronautů, která byla nucena na této planetě nouzově přistát. Venuše jako planeta není příliš hostinná co se týká počasí, neustále ji sužuje vytrvalý, nikdy nekončící déšť, což samozřejmě působí na psychiku každého jednotlivce. Skupinka astronautů tedy hledá jakýsi Sluneční pavilon, oázu, která se nachází uprostřed džungle. A tak zatímco se blíží pomalu k cíli, narůstá i beznaděj, která vygraduje v momentě kdy zjistí, že Sluneční pavilon je zničený a že je potřeba putovat dále. Otázka ale zní, jsou toho schopni? Neumřela všechna naděje a síla tam kdesi v hloubi nepřátelské džungle, daleko odsud? 

Všechny povídky, ačkoli jejich vznik se datuje do čtyřicátých a padesátých let, vás naprosto dostanou svou naléhavostí. Jsou nadčasové, takže když si je přečtete i dnes, uvidíte jak jsou mnohá témata aktuální. Proč tomu tak je, je celkem patrné. Bradbury tu cílí na nitro a rozpoložení všech hrdinů. Všech osmnáct povídek spojuje fascinace vesmírem a s tím je spojený vztah člověka a techniky, která postupuje strmě křivkou nahoru. Otázkou zůstává, jestli tato křivka při potlačení jakýchsi lidských hodnot nutně nevede k záhubě všeho. 

Povídka nazvaná příznačně Astronaut pro mě byla jednou z nejsmutnějších a zároveň jedna z nerozporuplnějších. Je vyprávěna osmiletým synem hlavního hrdiny. Oním hlavním hrdinou je astronaut, který odlétá raketou na tři měsíce do vesmíru. Ano, je to astronaut, je to jeho práce, ale Bradbury nám tu servíruje naprosto ukázkové dilema, kdy astronautovou vášní je právě jeho práce, ale zároveň svou rodinu miluje. Rozhodne se proto, že se po návrat domů k rodině již do vesmíru nevrátí. Jenže když je na Zemi, vzrůstá v něm neuhasitelná touha vydat se znovu ke hvězdám. Dostává se tak do bodu, kdy nedokáže být nikde šťastný, protože když je ve vesmíru, stýská se mu po rodině, ale když je doma, touží po vesmíru. A právě tento vnitřní rozpor se snaží pochopit ze své dětské perspektivy i jeho syn.

V povídkách, ve kterých Bradbury tak trochu koketuje s virtuální realitou (to je dnes celkem velké téma), se stávají hlavními hrdiny právě děti a řeknu vám, že je to síla. Takový samouklízecí dům bych brala, ne že ne, ale možnost vytvořit si v něm libovolnou virtuální realitu se mi už moc nezamlouvá. Zvlášť, když ji vymýšlejí děti, které si vytvoří step se lvy, kteří roztrhají jejich rodiče. Když se nad tím zamyslím, tak dětští hrdinové jsou tu ve spojitosti s tím vůbec nejděsivějším vyústěním povídek.     

Pojďme si na rovinu říct, že to co dělá Bradburyho velikánem, již zmíněnou ikonou, nejsou kdovíjaké high-tech udělátka. A jedním z důvodů proč tomu tak je, je ten, že Bradburyho představivost byla mnohem velkolepější, než jaká je naše dnešní realita. Ano, sice se vydáváme do vesmíru a posíláme sondy, rozhodně jsme se ale nedostali do momentu, kdy se můžeme raketou dopravit na Mars a rozhodně nedobýváme další planety. No a taky nám nehrozí meziplanetární konflikt. Když nad tím tak uvažuji, možná právě proto tahle sbírka povídek nikdy nezestárne (dovolím si tvrdit, že na tom bude podobně i Marťanská kronika a 451 stupňů Fahrenheita). Ve všech povídkách na nás jako čtenáře čeká napětí, vzrušení a nesmí chybět ani ponaučení. 

Ukázku si můžete v .pdf stáhnout zde.

Ray Bradbury (1920 – 2012) byl romanopisec, povídkář, básník, esejista a scénárista. Nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje. Rekvizity science fiction používal pouze jako prostředek ke zkoumání člověka, jeho morálky, různosti povah a charakterů. V osmnácti letech publikoval svou první povídku a jen o rok později už začal vydávat vlastní časopis. Je to autor, který pozdvihl žánry SF, fantasy a hororu na vyšší úroveň, kdy ve svých dílech proniká do citlivých zákoutí lidského srdce která odhaluje tak, abychom spatřili to, co zůstalo prozatím skryto.

Vydalo: Nakladatelství Plus, Překlad: Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Petr Kotrle, Zdeněk Volný, Stanislav Švachouček, Formát: 264 stran 

Nika Binarová
Written by
Ideální den je ten, kdy můžu jíst, číst, spát nebo hrát, ideálně hezky jedno po druhém. Přelouskám téměř cokoli a obvykle mám rozečtených více jak pět knih najednou. Když se mi dostane do rukou kniha, to první co udělám je, že si přečtu první a poslední stránku než ji začnu číst tak, jako normální člověk.

Líbí se vám novinka?

0 0
0 0 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Komentářem zvýšíš radost redaktora +1x
()
x
X
X